Indonésie Úřední jazyk: Vysvětlení jazyka Bahasa Indonesia

Bahasa Indonesia je úřední jazyk Indonésie. Jeho znalost je důležitá, ať už cestujete, studujete nebo podnikáte, protože je to běžný jazyk používaný ve státní správě, školách, médiích a smlouvách po celé zemi. Trocha indonéštiny se na celém souostroví hodí.

Rychlá odpověď: Jaký je úřední jazyk Indonésie?

Bahasa Indonesia je úředním jazykem Indonésie, který byl stanoven článkem 36 ústavy z roku 1945. Používá latinku a funguje celostátně ve státní správě, školství, médiích, obchodě a veřejných službách. Je vzájemně srozumitelný s malajštinou a slouží jako sjednocující lingua franca Indonésie.

Pro přehled si přečtěte níže uvedená klíčová fakta a dále pokračujte historií, používáním a srovnáním s malajštinou.

Indonéština se objevuje v každodenním životě všude: v hlášeních na letištích a nádražích, v celostátních televizních zprávách, ve školních učebnicích a při zkouškách, v bankovních formulářích, na lékařských receptech a na standardizovaných dopravních značkách. Občanské průkazy, rodné listy, soudní spisy a parlamentní debaty jsou v indonéštině. Obchody zveřejňují jídelní lístky a účtenky v indonéštině a firmy ji používají pro interní sdělení a logistiku mezi ostrovy. I když dva Indonésané doma mluví různými místními jazyky, ve smíšených prostředích, jako jsou univerzitní semináře, úřední jednání a online tržiště, přecházejí na indonéštinu. Zahraniční podniky obvykle vedle cizojazyčného textu připravují indonéskou verzi smluv, čímž je zajištěno, že obě strany mají společné, právně uznávané znění. Indonéština je zkrátka jazyk, se kterým se setkáte na ulici, ve třídě i u obsluhy, a je tak základním nástrojem pro komunikaci napříč mnoha indonéskými ostrovy a kulturami.

Klíčová fakta v kostce

• Název: Indonéština: Indonéský jazyk: Bahasa Indonesia (indonéština)
• Právní status: Právní status: úřední jazyk podle ústavy z roku 1945 (článek 36)
• Hlavní domény: Vláda, školství, média, obchod, veřejné služby
• Písmo: Jazyk: latinská abeceda
• Příbuznost s malajštinou: Úzce příbuzný; v podstatě vzájemně srozumitelný
• Podíl mluvčích: Více než 97 % mluví indonésky (2020)
• Školy: Vyučuje se v celé zemi jako vyučovací prostředek a předmět

Proč byla indonéština vybrána jako národní a úřední jazyk

Indonéština byla zvolena proto, aby sjednotila rozmanitou zemi se stovkami etnických skupin a jazyků. V přístavech, na trzích a v administrativě již fungovala jako neutrální lingua franca založená na malajštině. Její volba zabránila zvýhodnění největší etnické skupiny a nabídla přístupný most mezi komunitami.

Záleželo také na praktičnosti. Indonéština má relativně jednoduchou morfologii, konzistentní pravopis a postrádá složité hierarchické úrovně řeči. Díky tomu byla vhodná pro masové vzdělávání a přehlednou komunikaci napříč regiony. Naproti tomu javánština, ačkoli je široce rozšířená, má vrstevnaté honorifikační úrovně, které mohou být pro nerodilé studenty náročné a mohou signalizovat sociální hierarchii způsobem, který si nová republika kladla za cíl zjednodušit.

Konkrétním příkladem je školství: dítě z Acehu, jiné ze Sulawesi a učitel z Jávy mohou používat indonéštinu, aby sdíleli jeden učební plán a skládali standardizované zkoušky. Tato volba pomohla po získání nezávislosti zahájit kampaně na podporu gramotnosti a národní média. V následujících kapitolách je uveden náhled na to, jak slib mládeže z roku 1928, ústava z roku 1945 a demografická realita upevnily roli indonéštiny.

Slib mládeže z roku 1928 a nezávislost v roce 1945

V roce 1928 vyhlásili mladí nacionalisté Slib mládeže se třemi pilíři: jedna vlast, jeden národ a jeden jazyk - indonéština. "Indonéština" byla vybrána z malajského základu, protože malajština již spojovala komunity v oblasti obchodu a vzdělávání a nebyla vázána na jednu dominantní etnickou skupinu, což odpovídalo cílům jednoty hnutí za nezávislost.

Když Indonésie v roce 1945 vyhlásila nezávislost, článek 36 ústavy potvrdil indonéštinu jako národní jazyk a připravil půdu pro standardizaci pravopisu a gramatiky. Mezi klíčové milníky patří van Ophuijsenův pravopis (1901) pod nizozemskou správou, Soewandiho pravopisná reforma (1947) na počátku republiky a rozšířený pravopisný systém z roku 1972, který harmonizoval moderní používání. Tyto kroky vytvořily jednotný, naučný standard pro školy, média a právo.

Proč ne javánština? Demografie a neutralita

Javánština je nejrozšířenějším místním jazykem, ale její zavedení jako úředního jazyka znamenalo riziko vnímání politické a kulturní dominance javánštiny. Indonéština poskytovala neutralitu a signalizovala, že nový stát patří stejnou měrou mluvčím ze Sumatry, Jávy, Kalimantanu, Sulawesi, Papuy a dalších oblastí. Díky tomu jazyk sloužil jako společná platforma, nikoli jako symbol jedné skupiny.

Existovaly také praktické důvody. Javánština má více řečových úrovní (krama, madya, ngoko), které kódují hierarchii, zatímco jednodušší morfologie a plošší rejstřík indonéštiny jsou snazší pro masové školství a veřejnou správu. Citlivost týkající se postavení a zdvořilosti lze v indonéštině vyjádřit pomocí slovní zásoby a tónu bez složitých gramatických změn. Dnes je mnoho lidí dvojjazyčných: doma používají javánštinu nebo jiný regionální jazyk a ve škole, v práci a při komunikaci ve smíšených skupinách indonéštinu, což je skutečnost, kterou se budeme zabývat v dalších kapitolách.

Kde a jak se dnes používá indonéština

Indonéština zakotvuje státní správu, právo a veřejné služby. Zákony, soudní jednání, průkazy totožnosti, řidičské průkazy a standardizované značení používají indonéštinu, aby byl zajištěn rovný přístup ve všech provinciích. Ministerstva zveřejňují předpisy a formuláře v indonéštině a úředníci odpovídají v národním standardu, aby se předešlo nejasnostem.

Vzdělávání se opírá o indonéštinu jako prostředek výuky od základní školy až po střední školu, přičemž učebnice, zkoušky a národní hodnocení jsou psány ve standardizované indonéštině. Na vysokých školách se v indonéštině vyučuje mnoho programů, i když zahrnují literaturu v anglickém jazyce, což zajišťuje široké porozumění a konzistentní výsledky učení.

Média a kultura používají indonéštinu k oslovení národního publika. Televizní zpravodajství, celostátní rozhlas, streamovací platformy a vydavatelé vytvářejí obsah ve standardizované indonéštině, zatímco filmy a hudba mohou míchat regionální příchuť prostřednictvím přízvuků nebo slovní zásoby. Etikety výrobků, bezpečnostní příručky a reklamy se objevují v indonéštině, aby jim spotřebitelé všude rozuměli.

V obchodním styku je indonéština standardním jazykem pro operace mezi ostrovy, zákaznickou podporu a dokumentaci. Společnosti běžně poskytují indonéské verze smluv, včetně smluv se zahraničními stranami, aby vyhověly předpisům a omezily spory. Indonéština zajišťuje bezproblémové fungování služeb na mnoha indonéských ostrovech, od letištních hlášení až po chatovou podporu elektronického obchodu.

Státní správa, právo a veřejné služby

Legislativa, soudní řízení a úřední korespondence jsou vedeny v indonéštině, aby byla zachována srozumitelnost a právní jistota. V indonéštině se vydávají doklady totožnosti, rodné a oddací listy, daňová přiznání a informace pro voliče. Veřejné značení - dopravní pokyny, bezpečnostní upozornění a varování před katastrofami - používá standardizované znění, aby všichni obyvatelé a návštěvníci rozuměli pokynům.

Konkrétním příkladem standardizace, která zabraňuje nedorozuměním, jsou dopravní předpisy mezi provinciemi: stejné indonéské výrazy pro "jednosměrku", "dej přednost v jízdě" a "omezení rychlosti" se objevují od Sumatry po Papuu, což snižuje počet nehod způsobených nejednotnými formulacemi. U smluv, na nichž se podílejí zahraniční subjekty, se vedle jiných jazyků vyžaduje i indonéská verze, což pomáhá soudům vykládat závazky a záruky bez nejasností, pokud dojde ke sporům.

Vzdělávání a akademické publikování

Indonéština je vyučovacím jazykem na státních školách v celé zemi. Učební osnovy, učebnice, zkušební testy a národní hodnocení jsou psány ve standardizované indonéštině, takže studenti v různých regionech studují stejný obsah. Student, který se přestěhuje z Ambonu do Bandungu, může nastoupit do třídy, aniž by se změnil jazyk nebo učební plán.

Na univerzitách se publikační praxe liší podle oborů: časopisy v oblasti práva, vzdělávání a společenských věd často vycházejí v indonéštině, zatímco technické a lékařské obory mohou používat indonéštinu i angličtinu, aby oslovily globální publikum. Výuka akademické indonéštiny podporuje gramotnost a mobilitu; například diplomová práce může být napsána v indonéštině s anglickým abstraktem, což umožňuje jak místní hodnocení, tak mezinárodní zviditelnění.

Média, kultura a podnikání

Celostátní televize, rozhlas, noviny a hlavní internetové kanály se spoléhají na standardizovanou indonéštinu, aby oslovily celou zemi. Reklama, etikety výrobků, uživatelské příručky a rozhraní aplikací jsou poskytovány v indonéštině, což pomáhá spotřebitelům porovnávat výrobky a řídit se bezpečnostními pokyny bez ohledu na jejich místní jazykové zázemí.

Kreativní díla často kombinují regionální nádech - dialogy mohou obsahovat místní výrazy nebo přízvuky - a zároveň zůstávají široce srozumitelná. V obchodním styku indonéština zefektivňuje meziostrovní logistiku a podporu zákazníků: sklad v Surabaji, kurýr v Makassaru a zákazník v Medanu koordinují zásilky, faktury a zásady vracení zboží v indonéštině, čímž zajišťují konzistentní provoz a kvalitu služeb.

Jakým jazykem se mluví v Jakartě?

Indonéština je úředním a pracovním jazykem v jakartské administrativě, školách, soudech a obchodech. V indonéštině fungují státní úřady, nemocnice a banky a ve školách se používá při výuce a zkouškách. Veřejné nápisy, dopravní hlášení a média také standardně používají indonéštinu.

Na ulici uslyšíte hovorovou indonéštinu ovlivněnou jazykem betawi a díky migraci i mnoho regionálních jazyků. Lidé často přepínají mezi neformální indonéštinou a regionální řečí s přáteli a rodinou. Praktická rada: naučte se zdvořilé indonéské pozdravy a fráze pro obsluhu; na úřadech a v obchodech se očekává a oceňuje srozumitelná indonéština, i když každodenní žertování zní spíše neformálně.

Počet mluvčích a vícejazyčná realita

Většina Indonésanů hovoří několika jazyky. Více než 97 % lidí v roce 2020 uvedlo, že umí indonésky, což odráží desetiletí školní docházky a celostátní média. Mnozí si nejprve doma osvojili regionální jazyk a ve škole se naučili indonésky a používají ji pro širší komunikaci, administrativu a práci.

Časté je přepínání kódů: někdo může pozdravit v místním jazyce, při řešení problémů přejít do indonéštiny a pro technologie nebo finance používat anglické výpůjčky. Městská centra vykazují vyšší každodenní používání indonéštiny na pracovištích, univerzitách a ve službách, zatímco venkovské komunity mohou více spoléhat na místní jazyk doma a v sousedských vztazích a přecházet na indonéštinu při formálních úkonech.

Vysílací média, sociální platformy a elektronický obchod rozšiřují kontakt s indonéštinou a zvyšují její znalost napříč věkovými skupinami. Školy posilují gramotnost prostřednictvím učebnic indonéštiny a standardizovaného hodnocení, což pomáhá studentům pohybovat se mezi regiony a skládat státní zkoušky. Tato rozšířená znalost indonéštiny podporuje národní soudržnost pro veřejný život a trhy a zároveň umožňuje lidem udržovat místní identitu, umění a tradice v jejich regionálních jazycích.

Dvojjazyčnost s javánštinou, sundánštinou a dalšími regionálními jazyky

Používání domácího a veřejného jazyka se často liší. Rodina v Yogyakartě může u stolu používat javánštinu, ale s učiteli, zdravotníky a na úřadech přejde na indonéštinu. K přepínání kódů dochází přirozeně, přičemž indonéština poskytuje běžné výrazy pro byrokracii, vědu nebo techniku.

Média tuto směs odrážejí: Televizní talk show a tvůrci na YouTube používají indonéštinu kvůli širokému záběru, ale zároveň ji zasypávají regionálním humorem nebo slovní zásobou. Typickým scénářem je příjezd kurýra do domu v Západní Jávě: pozdrav může být v sundánštině, potvrzení o doručení v indonéštině a vtip ve směsi obou jazyků - zachovává místní identitu a zároveň zůstává přístupný.

Míra plynulosti a užívání (sčítání lidu 2020)

V roce 2020 více než 97 % Indonésanů uvedlo, že umí indonésky, ale mnozí se ji naučili jako druhý jazyk prostřednictvím školy a médií. To znamená, že národní porozumění je vysoké i tam, kde v rodinném prostředí převládá místní jazyk. Podíl těch, kteří mluví indonésky jako prvním jazykem, je mnohem menší - zhruba jedna pětina - což poukazuje na vícejazyčné základy země.

Každodenní zvyklosti se liší: ve velkých městech se indonéština používá ve škole, v práci a ve veřejné dopravě, zatímco ve venkovských oblastech mohou místní jazyky převládat v neformální konverzaci a na komunitních akcích. Probíhající programy gramotnosti a vzdělávání dospělých nadále posilují čtení a psaní v indonéštině a zajišťují, že úřední informace, zdravotní pokyny a varování před mimořádnými událostmi zůstávají všeobecně srozumitelné.

Indonéština versus malajština: podobnosti a rozdíly

Indonéština a malajština mají společný původ a v každodenní konverzaci jsou do značné míry vzájemně srozumitelné. Oba jazyky používají podobnou gramatiku a velkou část společné slovní zásoby. Oddělené cesty standardizace v Indonésii a Malajsii/Bruneji přinesly rozdíly v pravopisu, preferovaných výpůjčkách a formálních rejstřících, ale mluvčí se jimi obvykle řídí s minimálními obtížemi.

Časté jsou pravopisné a slovotvorné kontrasty: indonéské uang vs. malajské wang (peníze), sepeda vs. basikal (kolo), bus/bis vs. bas (autobus), kantor vs. pejabat (kancelář). Indonéština má tendenci odrážet některé výrazy historicky ovlivněné nizozemštinou (kantor), zatímco malajština v některých oblastech vykazuje větší vliv angličtiny (telefon bimbit pro mobilní telefon, zatímco Indonésané říkají ponsel nebo HP). Pro studenty expozice oběma standardům zlepšuje vzájemné porozumění.

V praxi tak mohou cestovatelé a studenti bez větších problémů číst nápisy, zprávy a jídelní lístky napříč hranicemi. Formální právní nebo akademické texty vykazují větší rozdíly v terminologii a stylu, ale jasný kontext a společné kořeny udržují porozumění na vysoké úrovni.

Vzájemná srozumitelnost a společný původ

Malajština sloužila po staletí jako námořní lingua franca napříč jihovýchodní Asií a usnadňovala obchod ze Sumatry na Borneo a Malajský poloostrov. Indonéština vznikla na základě malajštiny, takže oba jazyky sdílejí gramatické struktury, zájmena a základní slovní zásobu, což umožňuje konverzaci bez předchozího studia druhého standardu.

Přeshraniční média to ilustrují: mnoho Indonésanů dokáže sledovat malajské zpravodajské klipy nebo brunejské estrády a Malajci často rozumí indonéským filmům a písním. Přízvuk a hrstka slov se liší, ale děj a informace zůstávají přístupné širokému publiku.

Rozdíly v pravopisu, slovní zásobě a rejstříku

Samostatná standardizace vytvořila pozoruhodné kontrasty. Příkladem je indonéské uang vs. malajské wang (peníze), kereta v malajštině znamená auto, zatímco indonéština používá mobil, a indonéské sepeda vs. malajské basikal (kolo). Výpůjčky odrážejí odlišnou historii: Indonéský kantor (kancelář) pochází z nizozemského kantoor; malajský pejabat je ovlivněn širším malajským použitím a anglickou administrativní kulturou.

Pravopisná shoda z roku 1972 podpořila konvergenci (např. tj → c, dj → j), což usnadnilo čtení napříč normami. Rozdíly přetrvávají ve formálních a neformálních rejstřících - indonéština často používá ponsel nebo telepon genggam, zatímco malajština dává přednost telefon bimbit. Přesto zůstává každodenní řeč napříč hranicemi velmi srozumitelná.

Úřední jazyky Bruneje, Indonésie a Malajsie

Úředním jazykem Bruneje je malajština. Úředním jazykem Indonésie je indonéština (Bahasa Indonesia). Úředním jazykem Malajsie je malajština (Bahasa Malaysia).

Angličtina je v Bruneji široce používána pro obchod a vzdělávání a mnoho lidí v regionu se orientuje mezi malajštinou, indonéštinou a angličtinou v závislosti na kontextu. Přeshraniční práce, média a cestování podporují flexibilní a pragmatickou volbu jazyka v každodenním životě.

Stručná historie a časová osa indonéštiny

Stará malajština fungovala jako obchodní jazyk napříč ostrovní jihovýchodní Asií a přenášela náboženské, právní a obchodní texty mezi přístavy. Pod koloniální správou se prosadila latinka, což vyvrcholilo van Ophuijsenovým pravopisem z roku 1901, který stanovil rané pravopisné normy pro tiskoviny a školní výuku.

Nacionalisté přijali "indonéštinu" založenou na malajštině ve slibu mládeže z roku 1928 a ústava z roku 1945 ji ustanovila jako jazyk nového státu. Na počátku republiky byl zaveden pravopis Soewandi (1947), zjednodušující formy pro masové vzdělávání. V roce 1972 vylepšený pravopisný systém zdokonalil konvence, více sladil indonéský pravopis s fonologií a zlepšil čitelnost.

Tyto milníky umožnily masové kampaně za gramotnost, standardizované učebnice a národní média, což pomohlo občanům z různých ostrovů sdílet informace a vzdělání. Chronologie ve zkratce: Stará malajština jako lingua franca; van Ophuijsenův pravopis z roku 1901; slib mládeže z roku 1928; ústavní status z roku 1945; reforma pravopisu z roku 1947; reforma pravopisu z roku 1972 - položení základů dnes používané moderní indonéštiny.

Od staré malajštiny k moderní bahaské indonéštině

Stará malajština spojovala obchodníky a komunity na celém souostroví, šířila se prostřednictvím nápisů, náboženských textů a přístavního obchodu. Během koloniální éry se latinka stala standardem pro administrativu a školství, což usnadnilo tisk a výuku jazyka v širokém měřítku.

Po získání nezávislosti Indonésie upevnila gramatiku a pravopis v učebních osnovách, médiích a státní správě. Klíčovým mezníkem byla reforma pravopisu z roku 1972, která zjednodušila pravopis a podpořila moderní, vyučovatelný standard pro celonárodní vzdělávání a veřejnou komunikaci.

Výpůjčky a lexikální zdroje

Indonéština čerpá slovní zásobu ze sanskrtu (náboženství, kultura), arabštiny (náboženství, administrativa), nizozemštiny a portugalštiny (právo, obchod, správa), angličtiny (věda, technologie) a regionálních jazyků (místní flóra, jídlo, umění). Příklady: budaya (kultura, sanskrt), kamar (pokoj, portugalština), kantor (kancelář, nizozemština) a ponsel (mobilní telefon, vliv angličtiny).

Jak se objevují nové obory, indonéština se přizpůsobuje tím, že vytváří termíny nebo přejímá mezinárodní slova s místním pravopisem, například teknologi, internet a vaksin. Toto vrstevnaté lexikum pomáhá jazyku pokrýt moderní vědu a obchod a zároveň zachovat vazby na historii a místní znalosti.

Politiky a předpisy (včetně prezidentského nařízení č. 63 z roku 2019)

Indonéský právní rámec začíná článkem 36 ústavy z roku 1945, který označuje indonéštinu za národní jazyk. Zákon č. 24 z roku 2009 podrobně upravuje jeho používání v úředním prostředí, ve vzdělávání, v médiích a při informování o výrobcích. Prezidentské nařízení č. 63 z roku 2019 stanoví prováděcí podrobnosti pro veřejnou komunikaci a dokumentaci.

V praxi to znamená, že státní orgány používají indonéštinu pro zákony, vyhlášky, korespondenci a služby. Veřejné nápisy, doklady totožnosti a úřední portály musí být v indonéštině. Společnosti musí poskytovat indonéské verze návodů k použití, štítků a bezpečnostních informací a dohody se zahraničními stranami vyžadují indonéskou verzi, aby byla zajištěna právní srozumitelnost. Například smlouva o zahraniční investici se často připravuje v indonéštině i v jiném jazyce, aby případný spor mohl být řešen pomocí textu, který soudy jednoznačně uznávají.

Tato pravidla kladou důraz na inkluzivitu a právní jistotu: občané by měli mít přístup k základním informacím v jazyce srozumitelném v celé zemi a podniky mají prospěch z jednotných standardů dokumentace ve všech provinciích.

nařízení prezidenta č. 63 z roku 2019 o používání jazyků

Nařízení specifikuje indonéštinu ve veřejných službách, informacích o produktech, reklamě a značení, včetně dopravních uzlů a vládních zařízení. Upřesňuje, že manuály, záruky a bezpečnostní upozornění musí být k dispozici v indonéštině, aby jim spotřebitelé v celé zemi rozuměli.

Vyžaduje rovněž indonéské verze dohod, na nichž se podílejí zahraniční subjekty. V reálném scénáři společný podnik vyrábějící zdravotnické prostředky vydal dvojjazyčné smlouvy a příručky; když došlo ke stažení prostředku z trhu, indonéské dokumenty poskytly jasné znění odpovědnosti a postupů, což snížilo počet sporů a urychlilo dodržování předpisů v celé zemi.

Ústavní a právní základ

Hierarchie je jasná: ústava z roku 1945 (článek 36) stanoví indonéštinu jako státní jazyk; zákon č. 24/2009 stanoví oblasti a povinnosti; nařízení prezidenta č. 63/2019 a související pravidla provádějí praktické podrobnosti. Společně určují, jak instituce komunikují a vzdělávají v indonéštině.

Vládní úřady, školy a firmy musí používat indonéštinu pro úřední dokumenty, služby a veřejné informace. Prosazování pravidel obvykle zahrnuje správní dohled, požadavky na zadávání veřejných zakázek a kontroly dodržování předpisů - například zajištění toho, aby etikety výrobků a veřejné nápisy obsahovaly standardizovanou indonéštinu, což chrání spotřebitele a cestující.

Širší jazykové prostředí: více než 700 jazyků v Indonésii

Indonésie je domovem více než 700 původních jazyků, které se vyskytují ve velkých komunitách i na malých ostrovech. Urbanizace, školní výuka v indonéštině, migrace a média podporují postupný posun k indonéštině ve veřejném životě, zatímco mnoho rodin udržuje místní jazyky doma a při obřadech.

Vyvážení vícejazyčných cílů znamená podporovat indonéštinu pro národní přístup a zároveň pečovat o regionální jazyky jako kulturní dědictví a identitu komunity. V rámci dokumentačních projektů vznikají slovníky a sbírky příběhů, ve školách se rozvíjí čtení v místním jazyce a v komunitním rozhlasovém vysílání se vedle indonéských zpráv uchovávají písně a ústní historie.

Místní samosprávy a Agentura pro rozvoj jazyků spolupracují s univerzitami a staršími lidmi na zaznamenávání slovní zásoby, gramatiky a tradičních vyprávění. Mezigeneračním příkladem jsou víkendové jazykové kroužky, kde prarodiče učí děti lidové pohádky a každodenní konverzaci, což je spojeno se slovníčky indonéštiny, takže žáci propojují oba světy. Tato kombinace zachovává místní řeč a zároveň zajišťuje, že se všichni mohou účastnit národního vzdělávání a služeb.

Snahy o ohrožení a zachování jazyka

Mnoho menších jazyků čelí tlaku migrace, sňatků a převahy indonéštiny v zaměstnání a ve škole. Výzkumníci a komunity hodnotí vitalitu pomocí mezinárodně inspirovaných kritérií, jako je mezigenerační přenos, počet mluvčích a oblasti užívání, aby mohli stanovit priority revitalizace.

Agentura pro rozvoj jazyků podporuje dokumentaci, slovníky a školní materiály a spolupracuje s komunitami na revitalizaci. Jeden z projektů může zaznamenávat příběhy starších lidí, vydávat dvojjazyčnou brožuru a pořádat mimoškolní kurzy. Praktickým krokem, který může učinit každá komunita, je vytvoření jednoduchých obrázkových slovníčků v místním jazyce a indonéštině pro použití v mateřských školách a domácnostech.

Často kladené otázky

Jaký je úřední jazyk Indonésie?

Úředním jazykem je bahasa Indonesia, jak je uvedeno v ústavě z roku 1945. Používá latinku a je běžným jazykem vlády, školství, médií a veřejných služeb v celé zemi.

Kdy se indonéština stala úředním jazykem?

Indonéština byla jako státní jazyk potvrzena v ústavě z roku 1945 po získání nezávislosti. Již slib mládeže z roku 1928 prohlašoval "indonéštinu" za jazyk národní jednoty.

Proč byla vybrána indonéština a ne javánština?

Indonéština nabízela neutralitu napříč etnickými skupinami a byla již rozšířenou lingua franca. Je také jednodušší na výuku v rozsahu ve srovnání s hierarchizovanými řečovými úrovněmi javánštiny.

Je indonéština stejná jako malajština?

Mají společný původ a jsou do značné míry vzájemně srozumitelné. Rozdíly přetrvávají v hláskosloví, preferovaných výpůjčkách a některých slovních spojeních, ale většina každodenních rozhovorů je srozumitelná i přes hranice.

Jakým jazykem se mluví v Jakartě?

Indonéština je úředním a pracovním jazykem v administrativě, školách a obchodech. Na ulici lidé často používají hovorovou indonéštinu ovlivněnou betavijštinou a dalšími regionálními jazyky.

Kolika jazyky se v Indonésii mluví?

V Indonésii se mluví více než 700 jazyky. Indonéština slouží jako společný národní jazyk, zatímco v domácnostech, kultuře a místních médiích se daří regionálním jazykům.

Kolik procent Indonésanů mluví indonésky?

V roce 2020 více než 97 % respondentů uvedlo, že umí indonésky. Mnozí se ji naučili jako druhý jazyk prostřednictvím školní výuky a celostátních médií.

Co požaduje prezidentské nařízení č. 63 z roku 2019?

Nařizuje používání indonéštiny ve veřejných službách, značení a informacích o výrobcích a vyžaduje indonéské verze smluv, na nichž se podílejí zahraniční strany. Cílem je srozumitelnost, dostupnost a právní jistota.

Jaké jsou úřední jazyky Bruneje, Indonésie a Malajsie?

Úředním jazykem Bruneje je malajština, Indonésie má indonéštinu a Malajsie malajštinu. V Bruneji a v regionálním obchodě a školství se také hojně používá angličtina.

Závěr

Bahasa Indonesia je úředním jazykem Indonésie a pojítkem každodenního veřejného života. Je zakořeněn v Přísaze mládeže z roku 1928 a zakotven v ústavě z roku 1945 a je základem vlády, škol, médií, obchodu a veřejných služeb. Více než 97 % Indonésanů jím mluví, což umožňuje mobilitu mezi ostrovy a společné porozumění.

Předpisy, jako je zákon č. 24/2009 a prezidentské nařízení č. 63/2019, zajišťují, že dokumenty, značení a informace pro spotřebitele jsou dostupné v indonéštině. Zároveň v domácnostech, v umění a v místních médiích přetrvávají stovky regionálních jazyků, které odrážejí bohatou kulturní rozmanitost. Pro cestovatele, studenty a profesionály je učení se základním indonéským pozdravům a frázím ve službách hladší a přínosnější při každodenních interakcích na celém souostroví.